Historie Harrachovského školství

Do roku 1750 v Harrachově neexistovala žádná škola. Po vzniku sklárny v Novém Světě si správce sklárny na vlastní náklady zajišťoval soukromého učitele, který dával nejen dětem z vedení sklárny, ale i dělnickým dětem základní vzdělání. Teprve roku 1750 byla postavena dřevěná školní budova v blízkosti současného autobusového nádraží ( dnes pension restaurace U Bedřicha ). Škola neměla zpočátku žádnou samostatnou učebnu a výuka probíhala v bytě učitele. Chodily sem děti jak z Harrachova, tak Nového světa i Seifenbachu. Prvními učiteli byli postupně Plischke, Sieber, Schlesinger, Hübner. Od roku 1787 zde působil první studovaný učitel Lazina, který ale na svoji funkci v roce 1811 rezignoval. Na jeho místo nastoupil Dominik Herrmann. Škola byla v tu dobu ve velmi špatném stavu, dveře bez zámků a opět se pro špatný stav vyučovalo v bytě učitele. Nový učitel Herrmann byl velice aktivní a s přičiněním okresního vikáře Johanna Fiedlera se podařilo pořídit finance a s rozpočtem 3517zl zahájit stavbu nové školy na náklad c.k. náboženského fondu.. Základní kámen byl položen 30. června 1813 v místě staré dřevěné budovy. 23. října 1813 byla nová škola farářem Christofem Sieberem vysvěcena. V době stavby nové školy se vyučovalo v domě č.31 ( dnešní Duch hor).
24. září 1814 byla u pololetní zkoušky v místní škole, vedle harrachovské honorace, přítomna i celá hraběcí rodina. Po zkoušce vyslovil hrabě Harrach veřejně svoji spokojenost a obdaroval učitele Herrmanna i pomocníka, jeho syna Ludwika finanční odměnou.
1848 předal pro stáří Dominik Herrmann školu svému synovi Ludwigovi, který 4. ledna 1849 obdržel ustavující dekret učitele a zároveň mu bylo nařízeno vyplácet otci ročně 100 zl.
Plat učitele byl stanoven v roce 1849 následovně : Školu navštěvovalo 95 hochů a 96 děvčat, z toho bylo 20 hochů a 22 děvčat pro chudobu osvobozeno od školného. Zbylých 149 dětí platilo učiteli celkem 170 zl.46 kr., mimo to od vrchnosti celkem čtyři a půl čtverce žita ( po 1zl 30kr.) celkem 6zl 45kr, čtyři a půl čtverce ovsa ( po 1zl) , 7 sáhů dřeva pro školu a byt učitelův, z každého stávajícího čísla popisného 3kr, celkem tedy ze 194 čísel 9zl 12kr , z normálního školního fondu 5zl 17kr, na příspěvcích školy 10zl, novoroční z každého čísla 3kr, celkem tedy 9zl 72kr. Z tohoto platu vyplácel za úklid 12 zl, celkově byl tedy učitelský plat 204zl 12kr.
Ludvig Herrmann zemřel náhle 6.června 1852 a místo něj dočasně opět učil jeho otec. V prosinci 1852 přišel nový učitel Wenzel Jäger.
V roce 1855 zřídil ředitel sklárny Setzer pokladničku ve prospěch zřízení školy v Novém Světě. Rytec Willhelm Rieger pronajal svůj dům 33 pro školu za roční nájem 25 zl.. 22. května 1857 zahájil učitel Franz Peterka vyučování v novosvětské škole. Harrachovská farní škola těžce nesla odluku dětí, z původních 233, které navštěvovaly školu v roce 1856, jich 112 chodilo na Nový Svět a zde zbylo 90 z Harrachova a 31 ze Seifenbachu. Dne 11.října 1857 koupila osada Nový svět budovu od Willhelma Riegra pro školu za 1200zl. Učitele Peterku střídá v roce 1859 Anton Bujarek, v roce 1861 Anton Lucke a V.Příhoda a v roce 1862 Josef Valeška .
Na harrachovské škole vystřídal učitele Jägera v roce 1862 A.Borůvka.
13. října 1862 vkročil do vyučování František Arnošt z Harrachů a zapsal se do pamětní knihy školy.
V roce 1864 zemřel Dominik Herrmann a po 12 letém provizorním zastoupení byla vypsána soutěž na učitele. Novým učitelem se stal Adolf Jäger z Františkova.
Roku 1866 došlo ke koncentraci vojsk a dle nařízení místodržitele bylo vyučování ve školách zastaveno a školní prostory poskytnuty pro vojsko. Nikdo se však nedostavil a od prosince se znovu učilo. Mezitím probíhala výuka soukromě. Všechny školní záležitosti byly v roce 1869 podle nového školního zákona převzaty státem.
V roce 1870 se školní rada a obecní zastupitelstvo rozhodly pro špatný stav novosvětské školy obě školy opět spojit a požádat o stavbu nové školní budovy.
Pro novou školu byl zakoupen pozemek poblíž kostela od Fr. Schira za 800zl. Stavba započala položením základního kamene 21. dubna 1873. Škola byla postavena nákladem 12688zl. Po dokončení stavby byla 17.října 1875 farářem Karlem Nickelem vysvěcena. Všechny dosavadní školy byly sloučeny do jediné. Prvními učiteli na nové škole byli Paris a Illner. Škola byla 3 třídní, ale měla jen 2 učitele. Nárůstem žáků se od dubna 1876 stala škola 4 třídní. V roce 1886 byla budova nákladem 20000zl. zvětšena o přístavbu a rozšířena na 5 tříd. Celkem chodilo do školy 312 žáků. Místo učitele bylo změněno na řídícího učitele a v konkursu se jím stal Gustav Preussler. V roce 1881 sem byly zavlečeny neštovice a vyžádaly si 3 oběti. V roce 1883 byl řídící učitel Preussler převelen do Železného Brodu a na jeho místo nastoupil Johann Hollmann. Byl výborný hudebník a za jeho působení se konaly besídky, vánoční představení apod., které byly velmi populární. V roce 1886 odešel do Rokytnice a na jeho místo přišel Josef Maiwald. Ten byl v roce 1896 přesazen a přišel Franz Bischof. Ten zde působil do roku 1908, kdy jej nakrátko nahradil Jan Pochop. Ještě v roce 1908 přichází nový řídící učitel Karl Ratmeier.
V roce 1910 přestaly děti českých rodičů docházet do německé školy a byly vyučovány soukromě. Od roku 1911 byla výnosem Zemské školní rady oficiálně povolena 2 třídní soukromá škola s českým vyučovacím jazykem. Od této doby nebyly české děti v katalogu německé školy již vedeny. Česká škola byla zřízena ve vile Bellevue , která stála v prostoru dnešních volejbalových kurtů TJ Jiskra.
V roce 1911 byl řídící učitel Ratmeier dán do výslužby a na jeho místo byl vypsán konkurs. Novým řídícím učitelem byl jmenován Karl Rummel. Podle výnosu zemské rady bylo zahájeno nepovinné vyučování češtiny na německé škole.
V roce 1910 byla postavena německým Schulvereinem nová školní budova, tzv. Rossegrovka. V roce 1911 zde byla zřízena privátní jednotřídka pod vedením učitele Franze Grosse, který do Harrachova přišel ze Štýrského Hradce. Ta se postupně rozrostla na 2 třídy. Vedle privátní školy zde byla již v roce 1910 zřízena také německá mateřská škola, založená o rok dříve německým kulturním spolkem. O výchovu dětí se staraly slečny Zorn a Kasper. Vedle německé školky byla v blízkosti, v takzvané Huťce v roce 1911 zřízena opatrovna a školka česká.
Následkem vyhlášení války byli také učitelé povoláni do vojenské služby. Počet tříd byl redukován na 3., později se opět vyučovalo ve 4 třídách. V roce 1919 byl počet dětí na německé škole 142. Vedle toho bylo obnoveno vyučování německých dětí v 1 třídě na Rossegrovce. Chodilo sem však pouze 11 dětí a škola byla zrušena.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918, byla i budova Rossegrovky převzata státem a 5.října 1919 se sem přestěhovala z vily Bellevue česká škola, přejmenovaná na zemskou obecnou školu. Původně byla škola jednotřídní, od října 1921 měla třídy 2. a chodilo sem okolo 50 dětí. Prvním učitelem byl Robert Turka z Rejdic.
Nařízením Zemské školní rady z roku 1919 byla německá škola zredukována na 3 třídy. Byly proti tomu velké protesty, ale nařízení zůstalo v platnosti. V roce 1924 přišel na místo řídícího učitele Rummela Heinrich Jüngling. Počet německých dětí na škole klesl v roce 1929 na 101. V důsledku krize a nezaměstnanosti se konaly na škole každoročně besídky a sbírky pro nejchudší děti, kde bylo rozdělováno oblečení, obuv i peníze.
19. srpna 1934 byla kladením základního kamene zahájena stavba nové školy, Státní obecné a měšťanské školy.
9. srpna 1936 byla slavnostně otevřena nová budova státní obecné a měšťanské školy s vyučovacím jazykem českým. Průvod se konal od hotelu Herčík k nové škole. Jako hosté byli přítomni ministr školství Dr. Krčmář a ministr zahraničí Dr. Krofta. Od tohoto dne byla česká škola v Rossegrovce zrušena a zůstala zde pouze německá školka. Po vyhlášení „Mnichova“ byla do nové školy přesunuta škola německá.
Po válce již probíhalo veškeré školní vyučování pouze v současné školní budově. Osud Rossegrovky je každému znám. V minulých letech byla i s okolními pozemky prodána a dnes jsou tu všemi „obdivované apartmány“. Také lesnické učiliště díky nesmyslnému rozhodnutí libereckého kraje bylo zrušeno…